Kampaň:

Holandský ovčák je všestranný odolný pes, obdélníkového rámce, který mu umožňuje vytrvalý „vlčí klus“, čárování. Není však příliš dlouhý, aby mu to dělalo zdravotní potíže. Je nesmírně inteligentní a to dělá spoustě lidem potíže – ihned se začne nudit a unuděný pes = odjištěný granát. To pak holanďan začne ničit byt, výt, „zahradničit“ a dělat výkopové práce na pozemku, lovit. Jsou to neúnavní psi, ale pokud to s nimi přečkáte do věku 4 let, tak na tomhle roce dospívají a zklidňují se (trošku). A pokud hledáte psa na práci nebo i na sport, neuspěchejte to, hrajte si s vaším pruhatcem, dopřejte mu kvalitní „dětství“ a pubertu právě do tohohle věku (samozřejmě plus mínus, od 3 – 4 let) a pak s ním teprve začněte makat. Protože až v dospělosti ten pes na to, aby ustál výcvik a popřípadě nasazení v terénu, má psychicky. Pokud to uspěcháte, zlomíte si ho, odvaříte a nedostanete se navrchol. Není to totiž maliňák, pokud chcete psa na vyšší zkoušky nebo do práce už na roce dvou, nepořizujte si holanďana, budete nešťastní vy i  váš pes.

Holanďani jsou  velké citlivky a jsou schopni reagovat na myšlenku, musejí se to však převelice trpělivě naučit. Neplatí na ně dril, naopak si tím psa znepřátelíte. Stereotyp je proti jejich přirozenosti. Ideální je pro ně stopařina, záchranařina, tam není nikdy nic stejné. A práce, k níž byli vyšlechtěni – pasení. Samozřejmě, není to bordura. Hodí se víc k velkému stádu nebo ke kravám a záleží na povaze psa, jak je drsný. Dále jsou to vynikající psi na agility, dogfrisbee, dogtrekking, flyball, bikejoring…. Prostě opravdu všestranný pes a podle mne, je v jeho mládí se věnovat „všemu“ rekreačně a jak se bude jeho povaha pomalu utvářet z „hyper hyper splašeného psa“ do normální akčního psa, tak si ho směřujte pomaloučku k tomu, čemu se budete chtít věnovat nejvíc. Vše formou hry. Máte bezva psa, tak si s ním užívejte, dokud máte šnaci.

Výchova holanďana je, nechci říct náročnější, ale jiná. Jsou specifičtí psi, dospívají hodně pomalu a pozdě a tak se na to musí brát zřetel. Je u nich převelice důležitá SPRÁVNÁ socializace, která ovšem nekončí někde na půl roce, ale trvá právě do jejich psychické dospělosti. Do této doby si totiž vytvářejí názor na svět. Berte je všude s sebou, do parku, do hor, jezděte všemi dopravními prostředky, jezděte s ním do centra velkoměst, projděte se po pouti, kolem pochodové kapely, když bude nějaká demonstrace, nebojte se ho vzít i tam. Díky své „mladé labilnosti“ mají sklony k bázlivosti, proto tohle všechno. Vyplatí se to. Nebuďte na psa hrubí, ale řešte vše absolutně v klidu a s úsměvem. Holanďan velice lehce přebírá vzorec chování svého pána, tak pokud budete nervní, necháte se vytočit každou maličkostí (Když nejde o život, nejde o nic!), tak stejný nervák bude z vašeho psa. Holanďan chce vyhovět svému pánu, ale díky jeho mladé splašenosti a roztěkanosti (neudrží dlouho pozornost na jednu věc) to prostě nemůže splnit. A proto je také dobré dávat si sakra pozor na reflexní oblouk, protože když budete jednat pod jeho reflexní oblouk, tak ten pes bude ještě víc splašený, zbrklý, nervní a roztěkaný. Je to náročné, ale vyplatí se to.

Holanďan a jiná zvířata jsou kapitola sama pro sebe – co se týče ostatních příslušníku svého druhu, tak tam bývá většinou dost problém. Hlavně mezi samci, ale i mezi čubinama. Opět zdůrazňuji veledůležitou SPRÁVNOU socializaci, která trvá prakticky celý život psa a opět platí, že pes lehce přejme vzorec chování od vás. Tzn. vy nebudete reagovat správně a tak, jak chcete aby reagoval váš pes, tak ten se tak ani chovat nebude. Buďte jemní, klidní, vyrovnaní, důslední, neřešte zbytečnosti a bude takový i váš pes. A co se ostatních zvířat týče – silný lovecký pud je snad u všech pruhatců (samozřejmě se najdou výjimky), na domácí zvířata s zvyknou většinou bez problémů a můžou s nimi být i bez dozoru, ale jakmile je to kočka sousedů, srna v lese, zajíci na poli…. Tak to už neplatí. A věřte, holanďan je schopen srnu strhnout… Ale i tohle se dá bezpečně mít pod kontrolou skrze přivolání. Ale je to hodně pracné. A když už máte lovce, tak i když pes vypadá, že každou chvíli umře únavou, tak jakmile uvidí srnu, tak je krásně čerstvý a hrrr na ní. V tomto případě pozor, pes je schopný se uštvat! A to se ještě vrátím k výcviku – i když pes vypadá, že je v pohodě, tak se velmi lehce přetáhne a jde do útlumu, proto opravdu pomalu a netlačte na pilu, dokud nebude psychicky ustálený, což je na cca 3,5 – 4 letech.

A to je asi tak všechno. O „rychlých pruzích“ by se dalo psát ještě hodně dlouho, naprostá většina lidí, by si HO nikdy v životě nepořídila, není to pes pro každého. Proto prosím, pokud svého ještě nemáte, nejdřív si o něm sežeňte všechny možné pomluvy (protože své plemeno vám vychválí každý chovatel a encyklopedie jsou směs blábolů), nebo budete nešťastní a budete se ho na 2 letech chtít „zbavit“ – je takových inzerátů dost (buď nesplňuje očekávání pro výcvik – není malina, nebo je moc hyper a lidi ho nezvládají).  Pro mne je to osudové plemeno, neměnila bych. Pro jiného (a není jich málo) by to byl „očistec a boží trest“.

A ještě dodám, nekupujte si holanďana bez PP nebo křížence (pes z útulku je něco jiného!). To není pak holanďan a můžete být sakra zklamaní. A podporujete nezodpovědné množitele, berete šanci „pravým holanďanům“… PP nezaručuje nic jiného, než ž je to to plemeno, které chcete. Není to luxus, který je potřeba jen na výstavy. Auto si taky nekoupíte bez papírů, i když s ním chcete jezdit jen nakupovat. A pamatujte, že pořizovací částka za psa je to nejmenší, co do něj během jeho života vložíte.

Erája, 22. 9. 2010

 

FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE

Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie) 

                          F.C.I.-Standard č. 223 / 02.02.1990 / D                         

           

HOLANDSKÝ OVČÁK

          (Hollandse Herdershond)         

 

 

 

ZEMĚ PŮVODU:  Nizozemí

 

ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.:              Skupina 1        ovčáčtí a pastevečtí psi

                                                           Sekce 1           ovčáci

                                                          

CELKOVÝ VZHLED: středně velký, středně těžký, dobře osvalený pes silné tělesné stavby a dobrých proporcí. Inteligentní výraz, živý temperament.

 

POVAHA: oddaný, poslušný, učenlivý, ostražitý, pracovitý, věrný a spolehlivý, nenáročný, s velkou vytrvalostí, vždy pozorný, aktivní, s vlastnostmi typického ovčáka.

 

VELIKOST / TĚLESNÉ POMĚRY:

Délka těla je v poměru ke kohoutkové výšce jako 10 : 9.

Kohoutková výška psů: 57 - 62 cm.

Kohoutková výška fen: 55 - 60 cm.

 

VARIETY: na základě typu srsti se rozlišují následující variety:

a) krátkosrstá

b) dlouhosrstá

c) hrubosrstá

 

POHYB: plynulý, mrštný, přirozený. Pohyb nesmí být omezený nebo vázaný, ale také ne rozkolísaný nebo příliš široce rozbíhavý.

 

HLAVA: velikost hlavy je v dobrém poměru k trupu, tvar spíše podlouhlý, nikoliv mohutný. Bez vrásek a suchá. Čenichová partie je poněkud delší než plochá mozkovna. Nosní hřbet je rovný a paralelní s liniemi lebky. Stop málo vyjádřený. Pysky dobře přiléhající. U hrubosrsté variety se zdá být hlava více čtyřúhelníková, ale to je pouze optický klam.

 

UŠI: spíše menší než větší. V afektu vztyčené a natočené kupředu. Vysoko nasazené. Tvar nikoliv lžícovitý.

 

OČI: tmavě zbarvené, středně velké, mandlového tvaru (ne kulaté), poněkud šikmo uložené.

 

NOSNÍ HOUBA: vždy černá.

 

SKUS: silný a stejnoměrně vyvinutý. Při zavřené tlamě překrývají řezáky horní čelisti těsně řezáky spodní čelisti (tzv. nůžkový skus).

 

KRK: žádoucí je ne příliš krátký, suchý krk, bez laloku, pozvolna přecházející v horní linii trupu.

 

TRUP: silný, s lehce klenutým hrudním košem. Hrudník hluboký, ale ne úzký. Spodní linie hrudního koše přechází pozvolna v linii břicha. Hřbet krátký, rovný a silný. Bedra silná, nejsou ani dlouhá ani úzká. Záď nesmí být krátká ani spáditá.

 

HRUDNÍ KONČETINY: silné, dobře osvalené, s pevnou kostrou. Kolmé, rovné, ale s dostatečným osrstěním na zápěstním kloubu. Ramenní lopatky dobře přiléhají k hrudnímu koši a jsou šikmé. Nadloktí dostatečně dlouhé.

 

PÁNEVNÍ KONČETINY: také silné, dobře osvalené a s pevnou kostrou. Kolenní kloub středně zaúhlený, což vylučuje přehnaně šikmé postavení stehenní kosti. Také v hleznu je žádoucí střední zaúhlení, takže se nadprstí nachází kolmo pod hrbolkem kosti sedací. Bez paspárků.

 

TLAPKY: prsty těsně u sebe postavené a klenuté, takže tlapky nejsou dlouhé. Drápky černé. Polštářky pružné a tmavě zbarvené.

 

OCAS: v klidu rovně nesený nebo svěšený a lehce prohnutý, dosahuje až k hleznu. V pohybu je elegantně nesený, ale nikoliv na stranu nebo zatočený.

 

ZVLÁŠTNOSTI JEDNOTLIVÝCH VARIET:

 

Krátkosrstá varieta: žádoucí je na celém těle dosti tvrdá, ne příliš krátká srst s bohatou podsadou. Límec, kalhotky a delší srst na ocase musí být jasně viditelné.

Barva: více či méně výrazně žíhaná na hnědém pozadí (zlatožíhaná) nebo na šedém pozadí (stříbrnožíhaná). Žíhání je rozloženo po celém těle, také na límci, kalhotách a srsti na ocasu. Příliš černá krycí srst je nežádoucí. Černá maska je upřednostňována.

 

Dlouhosrstá varieta: po celém těle dlouhá, přiléhavá, na omak hrubá srst bez kudrn a vln s bohatou podsadou. Hlava, uši, tlapky a pánevní kočetiny pod hleznem jsou pokryty krátkou hustou srstí. Zadní strana hrudních končetin je osrstěná silně vyvinutými, směrem dolů stále kratšími pesíky, tzv. praporci. Ocas bohatě osrstěný. Bez dlouhých pesíků na ušich.

Barva: jako u krátkosrstých.

 

Hrubosrstá varieta: po celém těle je žádoucí hustá, tvrdá, huňatá srst s hustou podsadou, vyjma hlavy. Osrstění musí být těsně uzavřené. Horní a dolní pysk bohatě osrstěné (tzv. vousy a bradka), ne měkkou srstí, ale dobře odstávající. Střapaté, dostatečně vyčnívající obočí. Na lebce a lících je srst poněkud méně vyvinutá. Ocas silně osrstěný. Silně vyvinuté kalhotky jsou žádoucí.

Barva: modrošedá a pepř a sůl, stříbrno- a zlato-žíhaná. Žíhání je u hrubosrsté variety - narozdíl od ostatních variet - méně zřetelné.

 

VADY: příliš mnoho bílé barvy na hrudníku nebo tlapkách, bílé proužky nebo skvrna kdekoliv jinde na těle. Nosní houba jiná než černá. Volně svěšené nebo lžicovitě tvarované ucho. Chybné zbarvení nebo znak, příliš mnoho černé srsti. Předkus nebo podkus. Kupírované uši nebo ocas. Zatočený ocas.

 

Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

 

Charakteristika plemene:

Středně velký, středně těžký, silný svalnatý pes, pevné a úměrné stavby, s inteligentním výrazem, živým temperamentem a nezdolnou energií. Přítulný, poslušný, učenlivý, ostražitý, pohotový, velice věrný, nenáročný, s velkou houževnatostí, aktivní a nadaný způsobem ovčáckých psů. Všestranně využitelný od sportovní kynologie přes agility, dogdancing, dogtrekking nebo pasení.

Při jeho výchově i výcviku je potřeba laskavá a klidná důslednost. Většina zvířat si vytváří ke svému pánovi silný vztah a velmi citlivě vnímá jeho duševní rozpoložení. Tato vnímavost může být při správném využití předností, zároveň však klade vysoké nároky na sebeovládání psovoda při výcviku.

 

 

Podělili se s námi majitelé Holanďáčků:

 

•Dobrý den, chtěla bych se připojit a napsat pár postřehů  o mých zlatých žíhaných holčičkách. Vlastním čubinku spíše černou a nechala jsem si z l.vrhu čubičku po otci žíhanou a  tak temperamentní, že jsem z toho na"prášky". Měla jsem 10 štěňátek a asi jen tato, podle toho jak mi mí chovatelé píší je tak nabitá energií, že mi to dává zabrat. Je pravda v tom,že jsou velice mazlivé, udělají pro mne vše, ale srnka je srnka. Maminka poslechne na 100%, ale dceruška má na výběr a proto volí - dohoním, očichám, podívám se ještě okolo a potom přijdu k noze a sednu si a čekám piškotku. To když se Vám stane za vycházku 3x, tak už  jsou nervy na pochodu. Zvýšit hlas nesmím, ale když jí pobídnu, mám jí až na zádech. Jinak poslouchá, krásně cvičí, kouše a dává do toho vše. Ovšem norníkovat na zahradě odnaučit jde ztuha, už chodí po cestičkách,ale sem tam jsou ještě mezery.Každý den, za každého počasí 2-2,5 hod vycházka - docházíte k domovu a ony by mohly jít znovu. Puberta je hrozná a už se těším až dospěje, protože maminka nám také vše ožrala a vyhrabala, teď je z ní tak oddaný a spolehlivý pejsek, doufám, že se dcera pomamí. Holanďáci jsou vyjímeční psi a už bych jiné nechtěla. 

 

 

 

 

 

•Moje čubinka je opravdu všestranný pes. Někdy mám pocit, že k čemu se postaví, to zvládá doslova levou zadní.  Na cvičáku opakovaně slýchám, jakou že to má brzdu na druhé straně vodítka a co by už všechno měla za zkoušky, kdyby měla jiného pána J. Musím si však dát velký pozor při používání jakýchkoliv restrikcí, protože reaguje velmi citlivě. Tak že se opakovaně učím být důsledná, ale v klidu, v klidu a v klidu. Vlastní naprosto nezdolnou zásobu energie,  v době puberty jí bylo téměř nemožné utahat. Ono je to téměř nemožné i nyní  v dospělosti, ale dnes již bez obtíží doma leží na svém místě a čeká až vyrazíme za nějakou akcí. Je to naprosto oddaný pes, někdy až moc. To když se snaží vyčíst mé přání a plnit ho ještě než ho vyslovím. Občas mě její velká touha pomoci dostává do veselých i komplikovaných situací. Miluje děti, i když jí dalo dost práce naučit, že u nich musí krotit svůj temperament.  A abych jí pouze nechválila, má velmi silný lovecký pud, který je sice úžasně využitelný pro výcvik, ale dá to práci dostat ho pod kontrolu. Každopádně si toto plemeno získalo mé srdce, nejspíš už navždy.

 

 

 

• Dobrý den,

Pro mě je můj holandský ovčák nejvnímavějším a nejkomunikativnějším   psem, co jsem kdy měla. Má snahu mě porozumět a vyhovět, jak to jen jde.  Měla jsem Aibinku od 4,5 měsíců, trochu jsem se bála povahy. Od začátku  byla úžasná, snaživá, komunikativní se mnou i s ostatními lidmi. Řekla bych,  že po nějaké krátké chvíli se snažila vykonávat své povinnosti jak je jí dáno -  hlídala zahradu, chtěla sežrat psy, kteří nás potkávali - chvíli jsem jí nechala,  ale pak jsem usoudila, že tohle tedy ne . . dala jsem přísný zákaz vyjíždění po  psech, párkrát škubla vodítkem a zařvala a - fungovalo to. Pak jsem začala  postupně Aibinku seznamovat se psy, když jsem se předtím řádně vyptala lidí,  jestli jejich pes není agresivní. Zkamarádila se s jedním, s druhým . . . . dnes  miluje všechny psy, moc ráda si hraje a rozhodně se nepere a do začátku je i  ochotna ustoupit a dává najevo dobrou vůli. Své teritorium hlídá dobře a  opravdu nebojácně a tvrdě. Zahradu, auto. Miluje psy, miluje lidi, má ráda hry a  jakoukoli činnost. Výcvik mi připadá stejný jako s jakýmkoli jiným psem. Je  ochotná, snaží se pochopit a pak vyhovět. Násilí nemá ráda, tomu se snaží  vyhnout. Násilí u figuranta nebo cizího člověka bere jako útok a zachová se  podle toho - rozhodně neustupuje. Já jsem z ní prostě nadšená. Každý pes je  jiný, i ona je svá. Možná kdyby byla jinde a u někoho jiného, hodnotil by jí  někdo úplně jinak. Ale já jí hodnotím takhle. A jsem ráda že jí mám.

 

•Vlastním holandského ovčáka s PP. Narodil v roce 2005. Pořizovala jsem  ho  původně pro rodiče jako hlídacího psa a podle toho to taky dopadlo. Bony  byl od štěnda sám na dvoře se starým asociálním vořechem, který ho  šikanoval. Nicméně si za chvíli zvykl. Každý den s ním rodiče chodili na cca  hodinu ven. Kde si mohl lítat jak chtěl. Nicméně po pár měsících (cca v 5  měsících jeho věku) se začal projevovat velmi silný lovecký instinkt. Strhl nám  ovci (naštěstí nebyla ostříhaná takže bez následků pro ovci), v lese lovil vše -  ptáky, srny, ušáky, koně, ne kterém jsem seděla, a dokonce i vlak. Vylítnul i  když jen zaslechl pohyb mimo cestu nebo zdrhl po stopě. Nepletla jsem se  do  toho,nebyl to můj pes. Chvíli po půl roce stáří se rozhodli, že velký pes  musí na cvičák. No a dopadlo to tak, že jsem jako psovod byla já, i když mě  pes vídal max 4 hodiny týdně. Ze začátku se pořád otáčel za páníčkem, chtěl  za nim. Ale to se srovnalo a začal brát víc mne, i když doba, kterou jsem s nim  strávila, se nezměnila. Cvičák na tom neměl žádnou zásluhu, byli jsme na  něm cca 5x. Ale jelikož mi bylo stále víc vyčítáno, jakéhože psa jsem koupila,  utiká, neposlouchá, nemůže být venku, když jsou ovce puštěné atp., tak jsem  se vložila do výchovy skororočního puberťáka. Nasadila jsem stopku (i když  jsem s ní chodila jenom já těch pár minut o víkendech), pracně jsem ho  naučila mít zájem o aport a vůbec jsem mu začala zaměstnávat hlavu. V devíti  měsících přišel poprvé mezi psy. Byl nadšený, přišel mezi smečku 2 štěňat a  2 dospělých psů (vše samci). Řádil se štěňatama - byl jejich chůva a učil je  různé hry. To trvalo asi 14 dní, 24 hodin denně. Pak jsem ho musela odvézt  zpět rodičum a mrzoutskému vořechovi vletech.  Lovil stále, přivolání nulové,  když viděl zvěř, mohli jste o něj přelomit bejzbolku a s nim to ani nehlo.  Během  následujích let jsem ho brala velice zřídka a nárazově mezi velké  množství psů – na Free soboty. V roce a půl začal být agresivní na psy – samce. Není se čemu divit: nulová socializace, jeho jediný vzor mu byl další asociál. A agrese se stupňovala, i jeho lovecké dovednosti. Údajně má nasvědomí jednoho ježka, dvě kočky a jednu srnu. Ani u jednoho jsem nebyla. V asi roce a půl věku jsem se stala jeho výhradní paničkou (podle něj, stále nebyl můj). Poslouchal mě nejlíp, i když ne stoprocentně, byl na mě závislý, i přesto, že jsem ho stále vídávala jen 4 hodiny týdně. O letní prázdniny před jeho třetími narozeninami jsem ho pojala za svého ;-). Začala jsem se naplno věnova jeho převýchově. Vlastně s výchově, protože tu do té doby víceméně nezažil. Bez vodítka nebo stopovačky se nehnul na krok. Přivolání jsem vyžadovala na první a jediný povel. Po cca půl roce tvrdé práce ho odvolám od zvěře na první povel, věnuji se s ním pasení (udělala jsem z vlka ovčáka :-) ), odvolám ho od háravky, ze hry… Co se týče agrese vůči psům, je to mnohem mnohem lepší. Nestartuje po nich, zmítající se a štěkjící psi na vodítku ho nechávaj klidným (chce si s nima hrát). Psy za plotem maximálně ignoruje. Ještě  to ale zdaleka není za námi, pracuju na tom, abych mu zvýšila sebevědomí, nerozdýchá ještě všechny psy, dělá mu problém první seznámení, i když potom už spolu lítaj bezproblémů.
A teď napíšu, proč tyto problém vznikly: agrese > nulová socializace, napadení jiným psem aniž by byl chráněn páníčkem, šikana od „spolubydlícího psa“ lov > NUDA

Holanďan je téměř neunavitelný fyzicky  a nejen proto potřebuje unavit a zaměstnat hlavu. Pokud tak není, najde si zábavu sám. S Bonym se věnuju pasení, bikejoringu, dogtrekkingu, coursingu, agility, dogdancingu. Ani jedno z toho však není závodně, na to nemám čas, finance a ani chuť. Ale co není může být. Shrunutí Bonyho vlastností: věrný, nadšený (kamarádka mu říká šprt, protože se chce se vším zavděčit), do dvou let hyperaktivní magor, kolem třetího roku se už i naučil ležet a odpočívat; má sklony k bázlivosti, ale díky výchově pod kontrolou; velice rychlé myšlení i nohy, sebevrah co se týká překážek (skočí na vše a ze všeho), hlídání – ne, neučila jsem ho to, nenechávala jsem ho štěkat; tichý, naprostý lidumil, vydrží hodiny oblizovat obličej páníčkovi i ostatním; ve hře se psama brutálně ukecaný a uvrčený – ne každý pes to ustojí. V rodině mam ještě čubu holanďana – útulkačku. Bez PP ale nekřížená. Z útulku vzata v 6ti měsících. Majetnické sklony, přehnaně submisivní až bázlivá vůči psovodovi, ale k cizím nekompromisní hlídač. Pokousala by. Velice silný lovecký instinkt, místo mozku tenisák. Klidnější než Bony, není takový hyperaktiv.  Oba milují vodu, jejich hry jsou velice drastické, zezačátku jsem se opravdu bála, že už se perou, ale byla to skutečně jen velice hlasitá a zuřivá hra.

Z toho, co jsem napsala, to až vypadá, že je to velice problémový pes. Není, ty potíže co má, jsou jen a jen moje chyba, pes je vždy obrazem toho, jak ho páníček vychovává. Celý jeho příběh jsem tu tak dlouze popsala, abyste viděli, že nejvíc záleží na výchově, že potřebuje zaměstnat hlavu i tělo. Jsou to jen moje zkušenosti se dvěma psy tohoto plemene. Pro mě je to pes na celý život, neumim si teď představit, že bych měla jiného. Ale kromě jednoho člověka z mého okolí, by si ho nikdo nepořídil. Je to na Vás. Važte pečlivě a klidně se přijeďte podívat.